Komu by daň z finančních transakcí opravdu vzala peníze?

Daň z finančních transakcí dopadá hlavně na ty, kdo často nakupují a prodávají akcie, dluhopisy a deriváty. Běžný střadatel, který jednou za měsíc pošle peníze do fondu, ji pocítí málo, kdežto vysokofrekvenční obchodník velmi. Účinek přitom záleží na tom, jak je daň nastavená a jestli se jí nedá vyhnout přesunem obchodů jinam.

O jakou daň jde

Daň z finančních transakcí je poplatek z hodnoty obchodu s finančním nástrojem. Neplatí se ze zisku, ale z každého nákupu nebo prodeje, ať obchod skončí výdělkem, nebo ztrátou. Sazba bývá velmi nízká, zlomky procenta, protože jinak by trh rychle ochromila.

Myšlenka není nová. V ekonomii se často zmiňuje návrh Jamese Tobina ze 70. let, který chtěl zdanit směnu měn a tím zbrzdit spekulace. Některé evropské státy dnes vybírají daň z nákupu akcií domácích společností. V Evropské unii se o společné dani jednalo dlouhá léta v rámci posílené spolupráce několika států, ale dohoda se zatím nenašla.

Pro koho daň dává smysl

Zastánci daně vidí několik přínosů. Daň může zchladit velmi krátkodobé spekulace, které podle nich zvyšují kolísání trhu. Přináší také příjem do rozpočtu ze sektoru, který podle části veřejnosti platí málo, například proto, že finanční služby jsou osvobozené od DPH.

Daň je také poměrně levná na výběr. Obchody se dnes vypořádávají elektronicky přes centrální depozitáře, takže stát nemusí nic kontrolovat ručně. Stačí, aby daň strhl zprostředkovatel nebo vypořádací systém.

Pro stát s velkým a likvidním trhem, kde se obchody nedají snadno přesunout, může být taková daň výnosná. Pro investora s dlouhým horizontem je zátěž malá: zaplatí ji jednou při nákupu a jednou při prodeji, mezi tím roky nic.

Pro koho se nehodí

Nejvíc zaplatí ten, kdo obchoduje často. Daň se sčítá s každým pohybem, takže u strategií postavených na tisících drobných obchodů denně může smazat celý zisk. To je ostatně záměr.

Méně viditelný dopad má daň na běžné střadatele. Fondy, penzijní společnosti a pojišťovny přeskupují portfolio průběžně a každá transakce je zatížená. Náklad se pak promítne do poplatků a výnosu klienta, i když ten sám nic neprodával.

Ilustrační příklad ukáže rozdíl. Při sazbě 0,1 % zaplatí investor, který jednou koupí akcie za 100 000 Kč a po deseti letech je prodá, zhruba 100 Kč při nákupu a podobnou částku při prodeji. Obchodník, který stejnou částku protočí stokrát za rok, zaplatí za rok asi 10 000 Kč. Pro prvního je daň drobnost, pro druhého zásadní náklad.

Malý stát s malou burzou navíc riskuje, že obchody odejdou za hranice. Pokud se daň dá obejít nákupem stejné akcie na zahraničním trhu nebo přes derivát, výnos bude nízký a domácí trh oslabí.

Rizika a vedlejší účinky

Ekonomové upozorňují na tři hlavní problémy. První je nižší likvidita: když se obchoduje méně, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou se rozšiřuje a obchod zdražuje i bez daně. Druhý je únik obchodů do jurisdikcí bez daně. Třetí je kaskádový efekt, kdy se jeden ekonomický převod skládá z několika transakcí a každá se daní zvlášť.

Výsledky zemí, které daň zavedly, nejsou jednoznačné a liší se podle konstrukce. Proto se v debatě stále vracejí otázky výjimek: zda zdanit jen akcie, nebo i deriváty, zda osvobodit tvůrce trhu a jak zabránit obcházení.

Stranou nezůstává ani otázka spravedlnosti. Kritici upozorňují, že náklad nakonec nese koncový klient, tedy i člověk s penzijním spořením, a ne jen banky, na které daň politicky míří.

Jak se připravit jako drobný investor

Pokud se v Evropě nebo přímo v Česku daň z finančních transakcí zavede, nejjednodušší obrana je obchodovat méně. Pravidelné investování s dlouhým horizontem zůstane zatížené jen minimálně. Vyplatí se také sledovat celkovou nákladovost fondů, protože právě tam se daň projeví nejdřív.

Zatím se vyplatí brát zprávy o „chystané dani“ jako signál, ne jako hotovou věc. Platné podmínky vždy ověřte u Ministerstva financí nebo u svého obchodníka s cennými papíry.

Můj tip: Než se začnete obávat nové daně, doporučila bych si spočítat, kolik obchodů ročně opravdu uděláte. U investora s několika nákupy za rok bude daň výrazně menší položkou než poplatky za správu fondu, a právě na ty se vyplatí zaměřit pozornost.

Zdroje

• Ministerstvo financí ČR
• Česká národní banka
• Evropská komise