Daně z příjmu: omyly, kvůli kterým lidé platí víc, než musí

Daně z příjmu lidé často vnímají jako větší zátěž, než jaká skutečně je, a zároveň přicházejí o peníze, protože nevyužijí slevy a odpočty, na které mají nárok. Vyšší hrubá mzda nikdy neznamená nižší čistou, přivýdělek z domova daním nepodléhá jen do určitých limitů a daňové přiznání se vyplatí i řadě zaměstnanců. Projděme nejčastější omyly.

Omyl: přidání mě posune do vyšší sazby a dostanu méně

Tento omyl je velmi rozšířený. V Česku má daň z příjmů fyzických osob dvě sazby a vyšší sazba se uplatní jen na tu část příjmu, která přesáhne zákonem stanovenou hranici. Příjem pod hranicí se dál daní nižší sazbou.

Přidání tedy nikdy nevede k tomu, že by vám v čisté mzdě zůstalo méně než předtím. Z každé koruny navíc jen odvedete o něco větší část. Hranice pro vyšší sazbu je navázaná na průměrnou mzdu a mění se, proto si ji ověřte pro daný rok.

Omyl: přivýdělek z domova se nedaní

Prodej výrobků přes internet, doučování, překlady nebo pronájem pokoje jsou příjmy, které daním podléhají. Zákon sice pro některé drobné příležitostné příjmy stanoví limit, do kterého se nedaní, ale limit je omezený a vztahuje se jen na určité druhy příjmů.

Pokud přivýdělek pravidelně opakujete s cílem vydělat, může jít o podnikání, které vyžaduje živnostenské oprávnění, přihlášení k pojištění a daňové přiznání. Nabídky typu „vydělávejte tisíce z pohodlí domova“ navíc často skrývají podvod nebo nevýhodné podmínky. Před zahájením činnosti se zeptejte na finančním úřadě nebo daňového poradce.

Typickým příkladem je prodej věcí z domácnosti. Pokud prodáváte vlastní použité věci, které jste nekupovali za účelem dalšího prodeje, jde zpravidla o příjem osvobozený. Pokud ale nakupujete zboží, abyste ho se ziskem prodali, jde už o výdělečnou činnost. Hranice nemusí být vždy zřejmá, a proto je lepší se poradit.

Omyl: slevy na dani jsou jen pro někoho

Základní sleva na poplatníka se uplatňuje u každého, kdo podepíše prohlášení k dani u zaměstnavatele nebo podá přiznání. Dále existují slevy a zvýhodnění, například na vyživované děti, a odpočitatelné položky, jako jsou úroky z úvěru na bydlení, některé formy spoření na stáří nebo dary na veřejně prospěšné účely.

Výše a podmínky se mění, proto je dobré je každý rok zkontrolovat. Spousta lidí nevyužije například odpočet darů, protože si nevyžádají potvrzení.

Pozor také na to, že slevy a odpočty se uplatňují různě. Sleva snižuje přímo vypočtenou daň, odpočet snižuje základ daně. Úspora z odpočtu je tedy nižší než jeho částka. Kdo to ví, lépe odhadne, kolik mu konkrétní položka přinese.

Omyl: přiznání podávají jen podnikatelé

Zaměstnanec, který měl celý rok jednoho zaměstnavatele a podepsané prohlášení, může požádat o roční zúčtování a přiznání podávat nemusí. Přiznání se mu ale může vyplatit nebo je povinné v řadě situací: měl více zaměstnavatelů souběžně, měl vedlejší příjmy nad zákonný limit, pronajímal byt nebo chce uplatnit položky, které zaměstnavatel nezohlednil.

Podání přiznání není složité a dá se vyřídit elektronicky. Kdo měl během roku přeplatek, dostane peníze zpět.

Častou chybou je i zmeškání termínu. Lhůta pro podání přiznání je pevně daná a při elektronickém podání se prodlužuje. Za pozdní podání hrozí pokuta, i když se týká jen malé částky. Pokud si nejste jisti, zda přiznání podávat, zeptejte se na finančním úřadě v dostatečném předstihu.

Omyl: daně platím jen z výplaty

Daň z příjmu je jen část. Každý den platíme daň z přidané hodnoty v ceně zboží a služeb, spotřební daně v ceně pohonných hmot, alkoholu a tabáku, a vlastníci nemovitostí platí daň z nemovitých věcí. K tomu se přidávají odvody na sociální a zdravotní pojištění, které nejsou daní v pravém slova smyslu, ale výplatu snižují.

Proto má smysl dívat se na celkový rozpočet domácnosti, ne jen na výplatnici. Úspory ve spotřebě, například u pohonných hmot, snižují i odvedené nepřímé daně.

Omyl: ze zaplacených daní nic nemám

Vybrané daně financují zdravotnictví, školy, silnice, policii, důchody a sociální dávky. Debata o tom, zda stát utrácí efektivně, je legitimní a patří do politiky. Daňové zatížení je však potřeba posuzovat spolu s tím, co za něj společnost dostává.

Prakticky to znamená, že místo pocitu, že „daně ničí lidi“, pomáhá znát svá práva a možnosti: uplatnit všechny slevy, správně přiznat příjmy, nenaletět na nabídky rychlých výdělků bez zdanění a v případě nejasností se zeptat odborníka. Finanční správa poskytuje informace zdarma a v nejasných situacích poradí daňový poradce.

Zdroje

• Finanční správa České republiky
• Ministerstvo financí ČR
• Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů