Neekologický luxus se v Česku daní jen nepřímo, zvláštní daň chybí

Zvláštní daň z neekologického luxusu, například ze soukromých letadel, velkých jachet nebo výkonných aut, v Česku neexistuje. Luxusní spotřeba se zdaňuje stejně jako běžná: daní z přidané hodnoty, spotřební daní z paliv, případně daní z nemovitých věcí. Vyšší spotřeba tak znamená vyšší odvod, ale bez zvláštní přirážky za ekologickou stopu. V Evropě se o takových daních vede debata a některé země zavádějí dílčí opatření.

Co se myslí neekologickým luxusem?

Pod tímto pojmem se v debatách obvykle rozumí spotřeba, která má vysokou ekologickou stopu a slouží spíš pohodlí nebo prestiži než potřebám. Typicky jde o soukromé lety, velké motorové jachty, auta s velmi vysokou spotřebou, vyhřívané venkovní bazény nebo časté lety na krátké vzdálenosti.

Hranice mezi luxusem a běžnou spotřebou ale není ostrá. Co je pro jednoho luxus, je pro jiného pracovní nástroj. Proto je zdanění „luxusu“ v praxi obtížné definovat zákonem.

Jak se luxus daní dnes?

Luxusní zboží a služby podléhají dani z přidané hodnoty, většinou v základní sazbě. Drahý výrobek tedy odvede víc DPH v absolutní částce, ale stejným procentem jako levný. Palivo pro auta a lodě je zatížené spotřební daní, takže kdo spálí víc, zaplatí víc.

U letecké dopravy je situace specifická. Palivo pro obchodní leteckou dopravu je v mezinárodním prostředí tradičně osvobozeno od spotřební daně. Lety v rámci Evropského hospodářského prostoru jsou zahrnuty do systému emisních povolenek, malí provozovatelé ale mohou mít výjimky. Soukromé lety tak často nesou nižší ekologickou zátěž, než odpovídá jejich emisím na pasažéra.

Ve srovnání s běžnou domácností má luxusní spotřeba často mnohonásobně vyšší ekologickou stopu na osobu. Jeden soukromý let může vyprodukovat více emisí, než běžný člověk vyprodukuje dopravou za celý rok. Konkrétní čísla se liší podle letadla a trasy, ale rozdíl je řádový.

Proč u nás zvláštní daň nemáme?

Důvodů je několik. Prvním je obtížnost vymezení, co přesně zdanit. Druhým malý výnos, protože luxusní spotřeba tvoří malou část ekonomiky a bohatí lidé mohou spotřebu přesunout do zahraničí. Třetím administrativní náročnost a riziko obcházení, například registrací lodí nebo letadel v jiných státech.

Česko má navíc historickou zkušenost s daňovými zásahy cílenými na určité skupiny a debata o nich bývá politicky vyhrocená. Většina daňových změn proto směřuje k obecným nástrojům, jako je DPH nebo spotřební daně.

V Česku se luxus částečně zdaňuje přes daň z nemovitých věcí, která zatěžuje velké domy a pozemky. Její sazby jsou ale ve srovnání s jinými zeměmi nízké a nezohledňují ekologické vlastnosti stavby. Debata o reformě daně z nemovitostí se objevuje opakovaně.

Co se děje jinde v Evropě?

Některé evropské země zavedly nebo zvažují poplatky z letenek, vyšší odvody za soukromé lety nebo daně z velkých aut podle emisí oxidu uhličitého. Registrační daně odstupňované podle emisí jsou v řadě zemí běžné a výrazně zdražují nákup aut s vysokou spotřebou.

Na evropské úrovni se diskutuje o zdanění leteckého paliva a o revizi směrnice o zdanění energie. Tato jednání jsou zdlouhavá, protože daňové otázky vyžadují v Radě EU jednomyslnost. Výsledek proto zatím není jistý.

Některé evropské státy také vybírají poplatky z letenek, které se liší podle vzdálenosti a třídy. Business třída nebo první třída v nich bývá zatížená víc, protože zabírá více místa v letadle a připadá na ni větší podíl emisí. Česko takový poplatek nemá.

Jaké jsou argumenty pro a proti?

Zastánci zdanění neekologického luxusu tvrdí, že je spravedlivé, aby ti, kdo produkují nejvíc emisí, přispívali víc. Upozorňují, že bohatší domácnosti mají často výrazně vyšší uhlíkovou stopu než ty chudší. Daň by mohla mít i symbolický význam: ukázat, že pravidla platí pro všechny.

Odpůrci namítají, že výnos by byl malý, administrativa drahá a bohatí by našli cesty, jak daň obejít. Varují také před poškozením odvětví, jako je výroba lodí nebo letecký servis, a před rizikem, že se definice luxusu postupně rozšíří i na běžnou spotřebu střední třídy.

Co může udělat každý bez ohledu na daně?

Ekologická stopa luxusní spotřeby se dá ovlivnit i bez daní. Vynechat let na krátkou vzdálenost, kterou lze dojet vlakem, vybírat úspornější auto, ohřívat bazén solární energií nebo sdílet drahé vybavení s ostatními, to jsou kroky, které nevyžadují zákon.

Pro firmy, které luxusní služby nabízejí, může být výhodou nabízet nízkoemisní varianty. Zákazníci se o ekologii čím dál víc zajímají a s rostoucími cenami emisních povolenek se úspornější provoz bude vyplácet.

Můj tip: Doporučila bych při plánování cesty nejdřív zkontrolovat spojení vlakem. U vzdáleností do několika set kilometrů bývá rozdíl v čase menší, než se zdá, a ekologická stopa výrazně nižší.

Zdroje

• Ministerstvo financí ČR
• Ministerstvo životního prostředí ČR
• Evropská komise, Generální ředitelství pro daně a celní unii