Zdanění práce nekončí u daně z příjmu, větší díl tvoří pojistné

Zdanění lidské práce v Česku netvoří hlavně daň z příjmu, ale odvody na sociální a zdravotní pojištění, které platí zaměstnanec i zaměstnavatel. Na modelové mzdě se ukazuje, že z celkových nákladů firmy na zaměstnance odchází státu zhruba dvě pětiny, přičemž samotná daň z příjmu je z toho menší část. Pochopit tuto skladbu pomáhá při vyjednávání o mzdě i při debatách o daňových změnách.

Modelový výpočet jedné mzdy

Ilustrační příklad, zjednodušený: zaměstnanec má hrubou mzdu 40 000 korun měsíčně, podepsané prohlášení k dani a neuplatňuje žádné další slevy kromě základní slevy na poplatníka. Počítáme se sazbami platnými v době psaní, tedy 15 % daň z příjmu, 7,1 % sociální a 4,5 % zdravotní pojištění na straně zaměstnance a 24,8 % sociální a 9 % zdravotní pojištění na straně zaměstnavatele. Sazby a slevy se mění, aktuální hodnoty si vždy ověřte.

Položka	Částka v Kč
Hrubá mzda	40 000
Pojistné placené zaměstnavatelem navíc (33,8 %)	13 520
Celkové náklady zaměstnavatele	53 520
Sociální pojištění zaměstnance (7,1 %)	2 840
Zdravotní pojištění zaměstnance (4,5 %)	1 800
Daň 15 % z hrubé mzdy	6 000
Sleva na poplatníka (měsíčně)	−2 570
Daň po slevě	3 430
Čistá mzda	31 930

Ze 53 520 korun, které firma za zaměstnance vydá, mu na účet dorazí 31 930 korun. Zbylých 21 590 korun, tedy přibližně 40 %, odchází na pojistné a daň. Daň z příjmu z toho tvoří jen 3 430 korun, zbytek je pojistné.

Co z výpočtu plyne

Největší položku nevidí zaměstnanec na výplatní pásce vůbec. Pojistné placené zaměstnavatelem se objevuje jen v jeho nákladech. Proto se v odborné debatě často mluví o „ceně práce“, která je výrazně vyšší než hrubá mzda.

Druhým poznatkem je, že sleva na poplatníka výrazně snižuje daň u nižších a středních příjmů. U nízkých mezd může daň klesnout až k nule, pojistné se ale platí vždy. Proto lidé s nižšími příjmy cítí hlavně zatížení odvody, ne daní.

Model se změní, pokud má zaměstnanec děti. Daňové zvýhodnění na vyživované dítě snižuje daň, a pokud je vyšší než daň, může vzniknout daňový bonus, který stát doplácí. U rodin s nižšími příjmy tak může být celková daň záporná, pojistné ale zůstává.

Proč pojistné není jen daň

Sociální pojištění financuje důchody, nemocenské a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Zdravotní pojištění zdravotní péči. Na rozdíl od daní je u pojistného vazba na budoucí dávky, i když nepřímá. Kdo platí sociální pojištění déle a z vyšších příjmů, má obvykle vyšší důchod, ovšem s omezením daným redukčními hranicemi.

Pro ekonomy je ale podstatné, že pojistné zvyšuje cenu práce stejně jako daň. Proto se při mezinárodním srovnání sleduje takzvaný daňový klín, tedy rozdíl mezi náklady zaměstnavatele a čistou mzdou.

Pojistné má také stropy. Nad určitou výši příjmu se sociální pojištění už neplatí, zdravotní ano. Pro lidi s velmi vysokými příjmy tak efektivní zatížení práce může mírně klesat. Tato hranice se odvozuje od průměrné mzdy a každý rok mění.

Výpočet také ukazuje, proč se při zvyšování platů vyplatí sledovat celkové náklady. Zvýšení hrubé mzdy o tisíc korun stojí zaměstnavatele víc než tisíc korun, zaměstnanci přitom zůstane méně.

Jak je to u OSVČ

Osoby samostatně výdělečně činné platí daň a pojistné jinak. Základ pro pojistné se počítá z části zisku a existují minimální zálohy, které se platí i při nízkém zisku. Mnozí OSVČ mohou využít paušální daň, která daň a pojistné spojuje do jedné měsíční platby.

Celkové zatížení OSVČ bývá při stejném příjmu nižší než u zaměstnance, ale OSVČ nemá placenou dovolenou, nemocenské jen při dobrovolném pojištění a obvykle nižší budoucí důchod. Srovnání tedy není jen o tom, kdo zaplatí méně.

Pro zaměstnavatele jsou podstatné i další náklady spojené s prací, které nejsou daněmi: povinné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, náhrady mzdy v prvních dnech nemoci nebo náklady na dovolenou. Celková cena práce je proto ještě o něco vyšší, než ukazuje modelový výpočet.

Kam směřuje debata o zdanění práce

Ekonomové i mezinárodní organizace dlouhodobě doporučují přesouvat daňovou zátěž z práce na spotřebu, majetek nebo znečištění. Argumentem je, že vysoké zdanění práce snižuje motivaci pracovat a zaměstnávat a podporuje práci načerno.

Odpůrci upozorňují, že daně ze spotřeby dopadají víc na chudší domácnosti a ekologické daně mohou zdražit dopravu a energie. Výsledné nastavení je vždy politickou volbou. Pro jednotlivce z modelového příkladu plyne praktický závěr: při vyjednávání o mzdě je dobré vědět, kolik vás zaměstnavatele stojíte, a při kontrole výplaty sledovat, zda máte uplatněné všechny slevy, na které máte nárok.

Zdroje

• Ministerstvo financí ČR
• Česká správa sociálního zabezpečení
• Finanční správa České republiky